Loupak.cz - Vtipy

„Proč nosíte ten děravý deštník, klaune?”
„Abych viděl, kdy přestane pršet...”

Tchán k zeťoví: „Když jsi se teď oženil, doufám, že přestaneš provádět hlouposti.”
„Pochopitelně, tahle svatba byla mou hloupostí poslední!”

„Tak jsem vám byl v Africe,” vypravoval pan Grünhut, „a jak jsem byl v té Africe, tak co. Řekl jsem si, že půjdu na hon lvů. Vyšel jsem si do pralesa a najednou slyším z houštiny šramot. Střelím. A co byste řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám, zabitých.”
„Šest? Není to trochu moc?”
„Tak řekněme pět. Já to tak akorát nepočítal.”
„I pět je moc. Slevěj, pane Grünhut.”
„Že jsou to oni, tak byli dva.”
„Hm, dva jednou ranou?”
„S nimi je tedy řeč. Tak aby neřekli, byl to jeden. Ale zato chlapík.”
„A byl to vůbec lev?”
„Mě se ptají? Já mám všechno vědět? Copak nemám jiné starosti? Jak jsem slyšel v křoví zachrastit, tak jsem šel od toho pryč!”

„Slyšel jsem, že v Třeboni byla surově potlačena demonstrace proti vánočním svátkům.”
„A kdo tam, prosím tě, demonstroval?”
„Kapři.”

Policajt jde poprvé do posilovny a je tam takovej frajer - přes dva metry, váhu dobrej metrák a všechno jen svaly. Ten frajer zvedne stokilovou činku a když ji má nad hlavou, říká vykulenému policajtovi: „To je, co?”
Policajt sebevědomě pronese: „To je č-i-n-k-a!”

„Jak ti chutnaly ty višně, co jsem ti posledně dal?” zajímá se děda zahrádkář.
„Byly moc dobrý,” uzná vnouček. „Jenom pecky měly moc tvrdý - tatínek je musel rozbíjet kladivem, abychom je mohli aspoň trochu rozkousat!”

„Jestli se chceš trošku proběhnout, běž na chodbu,” rozzlobila se na Pavla učitelka.
Pavel se nějak nenechal vyvést z pohody a poznamenal: „Dobře, dám si tam tisícovku!”

Milovaný Stalin se jednoho dne procházel rozvinutou socialistickou vesnicí a uviděl u potoka ženy, peroucí prádlo. I optal se jich: „Copak děláte, soudružky?”
„Pereme prádlo, milovaný vůdče našeho socialistického národa!”
Stalin se pousmál a řekl: „Jen perte, perte, zítra se bude věšet.”

Dva rybáři sedí u vody a jeden z nich najednou řekne: „Včera jsem chytil devítikilovou štiku!”
„A já zase kolo s rozsvíceným světlem,” odvětí kolega.
„Tomu nevěřím,” namítne šťastný majitel štiky.
Druhý na to: „Tak dobrá. Když odečteš od své štiky osm kilo, já zhasnu to světlo!”

„Tati, potřebuji nový harddisk, ten starý mám plný.”
„A co je třeba říct?”
„Kruci, už i tady je to zaheslované.”